| Touhle ulicí často kráčel jsem, vždycky zůstala mi pod nohama pevná zem. Pryč je zemská tíž, o pět pater výš vzlétám, když vím, že v ní bydlíš ty. Mezi chodníky rostou šeříky, cožpak jinde v městě slyšíš zpívat slavíky. Copak někdo zří víly u dveří jinde než v ulici, kde máš byt. A mám tak splněné přání, když teď vím, že jsi mi dnes blíž, když doufám, že znenadání někde tu na ulici se mi objevíš. Lidé zírají, mne to nesplete, vždyť dnes nechtěl bych být nikde jinde na světě. Ať si plyne čas, jen když zas a zas budu stát v ulici, kde máš dům. |
