| Tam v údolí u bílej skal voní jablůněk sad a kmínky hlídač přivázal, ať můžou zpříma stát Ten sad se táhnul pod strání, až tam, kde stával kříž vtom z dálky divný hvízdání se neslo blíž a blíž Tulák měl v ranci písničku a slípky cestou krad když ztratil v trávě tkaničku, na místě zůstal stát Ten vandrovník byl línej hoch a bosej nechtěl jít tu dostal nápad, že by moh jablůňce šnůrku vzát Pak deště kroupy střídaly a vítr silně dul jablůňku snadno vyvalí, vždyť schází jí ten kůl Však bouřka přešla, vítr ztich a teď se světe div Ten strom se ohnul, pak se zdvih, je krásnější než dřív Jablůňka od té příhody zestárla o pár let však spoustu sladké úrody jí můžem závidět Já nejsem žádnej zahradník, však říkám na svou čest Když volnost stromkům prospívá, i nám snad dobrá jest Když volnost stromkům prospívá, i nám snad dobrá jest |
