| Žili kdysi na světě dva kmáni na souvrati Emil proso sil o kousek dál na poli pásol Jano tri voly nikoho se o nic neprosil Zato Emil veliké měl přání rád by to svý proso pokosil nebylo však obnosu na brousek a na kosu a tak zrána o něj Jana poprosil Jano vyňal prouzdro na dukáty chvíli do něj hleděl tázavě a pak pravil Emile Bože, to je nemilé zkus rejžovat zlato v Sázavě a nebo choď přes ostnatý dráty tam kde louky končej v dálavě Tam je někde krásná zem kde prej prachy patřej všem kde je zlato - vypadá to lákavě Vydali se na tu cestu dlouhou skývu chleba místo buzoly v rozedraný rubášce rum se zmítal ve flašce jak to čítal Emil u Zoly Šli a šli a za hodinku pouhou rozpomněl se Jano na voly Emil plakal pro proso oba byli naboso nikde židle, na chodidle mozoly Jak tak žasli nad tou svojí bídou v zádech se jim ozval mocný hlas Dejte sem tu kořalu rychle a ne pomalu Jsou mi v patách, takže nemám čas ! Přemejšleli, jak že k tomu přijdou že jim láhev rumu sebral ďas Loupežník byl sadista, vypil všechno dočista a pak tiše, tak jak přišel, zmizel zas Naši braši nebyli však hloupí zatli zuby a řekli si Jdem už zase byli veselí, neboť dobře věděli že je čeká zaslíbená zem Tam si novou láhev rumu koupí lupičovi řeknou Jen si vem Nohy bolet přestanou oni přesto nevstanou a budou si kroutit fousy celej den Žít si budou skoro jako v ráji až na lupen místo oděvu budou baštit ovoce chytat ryby v potoce a pak zapískají na Evu Jak však stojí psáno v oné báji Eva neví, co je rendez-vous Sní však jabko poznání a pak všechno dohání Jednou za rok dá jim nárok na slevu Pak se ale zjistí znenadání že jim tolik štěstí nesvědčí začne se jim stejskati po prosu a souvrati a po bídě ryze člověčí Zanedlouho nato oba kmáni úmysly počnou mít zaječí a pak jednou potají k domovu se vydají u cypřiše Eva tiše zabrečí A tím končí tento příběh krátký věcí běh se tím však nemění Je to přece recese kterou vítr zanese daleko za hradby vězení Kdo nechce dát hlavu do oprátky ten si vždycky hledá řešení Komu už nic nezbývá ten si aspoň zazpívá tuhle praxi nikdo jaksi nezmění A proto se dejme do zpívání pot nám sice čela orosil ale naše tenory nese vánek přes hory ačkoliv ho nikdo neprosil Žili kdysi na světě dva kmáni na souvrati Emil proso sil o kousek dál na poli pásol Jano tri voly a v tom poli denně s voly klábosil Vzpomínal si na tu cestu dlouhou skývu chleba místo buzoly v rozedraný rubášce rum se zmítal ve flašce jak to čítal Emil u Zoly Šli a šli a za hodinku pouhou rozpomněl se Jano na voly Emil plakal pro proso oba byli naboso nikde židle, na chodidle mozoly ... |
