| Sedla si stará žluva na vykotlaný dub Tu začal její půvab obdivovati sup A takto na ni mluví: Zrodil se ve mně cit tvoje oči žluví chci každopádně mít Já nevím, jak mám začít, supovi jihne hlas na tvojí hlavě ptačí nesmí být zkřiven vlas A žluva oči mhouří a sup hovoří dál: Za nejhroznějších bouří bych jako skála stál Kdyby snad vichr tvá hnízda na zem smet ty bys byla mrtvá, tak bych tě láskou sněd Z toho poučení plyne pro žluvy: se supem o lásce že se nemluví Ať si žluvy pozor dají ať si žluvy pozor dají ať si žluvy pozor dají ať si s námi zazpívají: Sup sem, sup tam nám už je to všechno jedno sup sem, sup tam nám už je to fuk |
