| Jen tu houpací židli přál bych, přál bych si mít abych ve světě zplihlým moh se houpat a snít Je to bláhový přání jenže to se jen zdá Ten kdo zhoupne se na ní nebi se odevzdá Taková židle tě vznáší líp než pět karavel směrem od planety naší kde bys pořád a jenom klid měl Tam, kde obláčky plynou kde každej sám v židli svý Houpá svý tajemství Starou houpací židli kdybych já na ni měl v mráčkách by si mě houpal archanděl Gabriel Abych už zapomněl na to jak jsem nešťastnej byl na všechno to špatný bláto který jsem probrodil Tam bych ti já mimo jiný odpustil, jaks byla na mě zlá my každej máme svý viny židle navždy to ukolíbá Navždy je veliký slovo není v něm sem ani tam proto jej v židli kolíbám |
