všichni se rvou a a už když před kaplí tu svou už Po jmění netoužím, jsme tu jen na krátko i sláva je jak dým, jak prázdný pozlátko Já koukám do oblak, až anděl kejvne mi už víc nechci mít domov svůj na zemi Čas žádá svý ... Říkám good-bye světskýmu veselí těm, co si užívaj, nechci lízt do zelí jsem hříšná nádoba, však spása kyne mi už víc nechci mít domov svůj na zemi Čas žádá svý ... V určenej čas kytara dohraje, a zmlkne můj hlas na cestě do ráje vo tomhle špacíru , noc co noc zdá se mi už víc nechci mít domov svůj na zemi Čas žádá svý ... |