sto jednoho dne, právě čas se Měl černý sombrero, na něm bílej prach pod ním hadí oči, ze kterejch šel strach místo cigarety měl v ústech růži na stehnech pouzdra z chřestýších kůží Pomalu projížděl hlavní ulicí město bylo tichý jak město spící před saloonem zastavil a z koně slez' jeho stín šel za ním a za stínem děs Zábava u baru prudce zvadla když vešel dovnitř s tváří u zrcadla objednal si pití a v místnostech těch chlapů poslouchal jenom svůj dech Tu jeho tvář, tu každý z nás poznal .... On jenom se usmál a dopil svůj drink mexickým dolarem o barpult cink' pak ke koni došel krokem pomalým za chvíli zmizel jak z doutníku dým |
