| Moje šustěj patníky a bílá čára je mojí společni Už od a tak Moje nový fáro upaluje temnotou za zatáčkou se však loučím se svou samotou V bílý blůze krajkovej lem v očích přání S sebou mě vem! A tak večer pro mě skončil na silnici druhej den Dva dny vozím dívku vedle sebe schoulenou její malou ruku neustále mám opřenou na svých kolenou V bílý blůze krajkovej lem v očích přání Vem si mě vem! A tak večer pro mě skončil na silnici čtvrtej den [mezihra] Pátej den se dívka kloní ke mně blíž a blíž bílá krajka se bortí jak zlámaná mříž Náhle náraz, všude tma jen auto hoří, já nemůžu ven A tak večer pro mě skončil na silnici pátej den Šestej den pak změnil mojí cestu nebohou vůz má barvu krajky, letí vzhůru oblohou Sám Bůh mává na mne Pojď sem sedmej den strávíš odpočinkem A tak ráno začal pro mě nekonečně sedmej den a tak ráno začal pro mě nekonečně sedmej den |
