| [předehra : téma + recitativ] Na dnešek jsem měl divnej sen. Slunce pálilo a před salonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed šibenice z hrubejch klád, šerifův pomocník sejmul odsouzenci z hlavy kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením. Ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem svůj rozsudek : Pověste ho Pověste ho Že tu Pověste ho, že byl jinej že tu Pověs a tak Pověste ho za El Paso Za snídani Za to, že Že měl Že se Nad hla konec Do mejch a tahle Pověste ho za tu banku v který zruinoval svůj vklad Za to že nikdy nevydržel na jednom místě stát [mezihra/sloka] Nad hlavou mi slunce pálí konec můj nic neoddálí Do mejch snů se dívám zdáli A do uší mi stále zní tahle moje píseň poslední Pověste ho vejš, ať se houpá Pověste ho vejš, ať má dost Pověste ho vejš, ať se houpá Že tu byl nezvanej host Pověste ho za tu jistou který nesplnil svůj slib že byl zarputilým optimistou a tak dělal spoustu chyb Pověste ho, že se koukal že hodně jed a hodně pil že dal přednost jarním loukám a pak se a pak se Pověste ho vejš, ať se houpá Pověste ho vejš, ať má dost Pověste ho vejš, ať se houpá Že tu byl nezvanej host |
