| To že A že A tou dlaní nás občas pohladí a jindy pěstí ránu zasadí Život je někdy klenot, jindy šmejd a my už víme, že to tak má bejt (Že jsem živ.) Život je tunel, kterým se řítí vlak a neví se kam a proč a nač a jak. Pan průvodčí nám změří krevní tlak, a předepíše cestu do oblak. Zatím však ještě jedeme po zemi, šedej tunel si zdobím růžemi. Co zmůže růže to dobře znám, voní i bodá jako život sám. Kdykoliv, kdekoliv, když slunce zajde a vyjde zas, tak je to div. Kdykoliv, kdekoliv, vždy si mě najde, to potěšení, že jsem živ. A kdykoliv, kdekoliv, vždy si mě najde, to potěšení, že jsem živ. |
