| Bílej bílej Když ví tam kde tátu s jeho spřežením teď Tam místo stromů k nebi ční pahejly, kamení a stovky mil nekonečný a žádný stavení jen vítr šlehá do očí, do tváří pálí mráz a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz Jen Bílej sníh... Pět psů jedny sáně a před ním dvěstě mil tak do tý bílý pláně můj táta vyrazil Jen pár vyjetejch kolejí zbylo tenkrát po saních i zbytky jeho šlépějí však brzo překryl sníh A od tý doby sedmkrát už přešel Štědrej den ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát Jen Bílej sníh... |
