ta Co se tu to nebude je nutno že Sadie měla na dva tucty nápadníků a čtyři další v koutě tajili vztek A ti, co slíbili, to splnilo se do puntíku aniž by někdo se něčeho lek´ Tak Sadie, která vypadala ztrápeně nosili zlato z hor a výhry z pokeru denodenně Aby se vrátil zase úsměv letmý na její líc leč Sadie byla dáma, nic víc Nikdo z nápadníků neměl zdání ani že srdce dívky Sadie kdosi už má Že tady zlato štědře nabízené na mužné dlani odmítne ta dáma slušná Ten muž, co Sadie ostatním tak záhy vzal měl šat na míru, botky jemné, z příze šál A knírek pečlivě vždy uhlazen jak zámožný strýc a Sadie byla dáma, nic víc Jednoho dne Sadie k ránu zamkla lokál a vyšla do ulice zčernalé tmou Tu vidí, jak tam její miláček pod lucernou stál s holkou zjevně povětrnou Sadie, která předtuchou se třásla už v srdce chlapa i té holky krutě vnořila nůž A potom z mostu dolů do propasti o půl třetí Sadie jako kámen letí Ač tenhle příběh letní noci dávno zahalil dým že Sadie byla dáma, to vím |
