a to svý Léta kráse nepřidaj a nevyléčí naše ztuhlý klouby jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí Zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu ten uhlík, to je jistota, že všedními dny člověk nezmagoří Čas od času se podívá a řekne: Je to dobrý, ještě hoří ten uhlík, to je jistota, že všedními dny člověk nezmagoří Čas od času se podívá a řekne: Je to dobrý, ještě hoří |
