Jen jsem proběhl deštěm, našel dveřní štít podle zvonu nad vchodem, kaple i márnice mohla to být Bude tam pro mě nocleh, či mám jít o dům dál Tu však oslovil mě čísi hlas a ten hlas já znal místo levně Ta žena s rozžatou lampou, ta její pobledlá líc bylo jí dvacet osm, třicet let, možná víc Tak jsem šel za ní dvorkem, stín jejich zad jak sálala horkem, jak dýchal z ní chlad Najednou plno světel, stůl s jídlem a vším, řekla: Taky snad's měl chuť večeřet a neměl právě s kým Jsi stejný, jak jsem tě znávala dávno dřív Nesla jsem zrovna kytky na tvůj hrob, ale ty jsi živ Zde vítá tě... Tehdy byl jsem šťasten s tou cizí ženou tam než řekla: Tenhle řetěz na ruku, hleď, pro štěstí ti dám Jsi se mnou navždy spoután, ten nesvlékneš už víc A tu mi svitlo – musím pryč, odtud pryč jen dešti vstříc A tak skončil příběh, vlastně tak jsem si to přál Však od té doby hledám jen hotel California dál Ten dům nikdo nezná, nevím, možná sen či klam Co však řetěz na mém zápěstí, kde se vzal, proč ho mám |