z kůže Malovaný sluncem, hnědou barvou klasů indiánský hrátky starejch dobrejch časů večer zvedaj hlavu do rozsvícenejch hvězd lesem zazní písně dlouhejch cest Na krku svý znamení, raka, kotvu, list na rukávech domovenky, z kterejch můžeš číst na srdci sem tam záplatu, jak život šel mlčej k ohni, když se rozhořel Krásný plný bláznivejch Jiný písně zazněj, než učili se zpívat jinak viděj svět, než učili se dívat v celý přírodě se nenajde tak hned tolik hrůzy co už stvořil ten náš svět A tak vyšlápli si ránem a první listy stránek popisujou písmem, co poslal z lesů vánek hledaj na slunci si místo, kdo z nich ví co zítra na ně svět zas vymyslí |