Jako víno dozrává jako vlny v moři hasnou vzpomínka mi zůstává na tu smutnou zemi krásnou na rybářské staré sítě na kluka i malé dítě které nemá si s kým hrát Na provázku slunce měl oblohou se nad ním vznášel jako vánek šel, kam chtěl smutné lampy lidem zhášel Pohádkovou dýchal vůní mluvil řečí horských tůní průzračnou jak dětský smích Bílý koník běžel dál osamělou pustou plání na dlaních sníh dětství tál i když padal bez ustání Den začínal tichou flétnou chvíli před tím, nežli vzlétnou hejna ptáků ve větvích Na předměstí stával dům ... |