| S každou ztrátou zapadlo moje srdce hloub zná to, koho život v žebra dloub Snad jen maně skříňku otevřela Pandora až na dně byla moje pokora A tak z pýchy nechala jsem se často zmást je tichý kdo cestu k světlu zná oči sklopí to aby plamen skryl jenž zkropil zem dřív, než tys tu byl Stačím-li do kuropění ze slámy upříst zlatou nit připoutanost a lpění za lásku vyměnit ? S každou touhou kterou nechala jsem jít dobu dlouhou chtělo moje srdce bít A to málo co dovedla jsem oželet mě stálo mnoho sil a mnoho let Stačím-li do kuropění… |
