V černém lese ukryt leží lajbrhauptman Don Špagát, vedle něho vartu stojí Špinifix, hauptkamarád. Špagát praví k Špinifixu: "Nejvěrnější příteli, dnes chci šlos ten zdrancovati v kterém Amálie dlí." Špinifix hned bandu svolal a raubíře zfedroval a když půlnoc uhodila hned se ke hradu vydal Tam zazvonil na fortnýře jako chudej vandrovník a když vrata otevřeli hned tam s celou bandou vnik Hrozné bylo podívání jak si Špagát počínal každé duši, bez pardónu nos i uši uřezal Také vnikli do šláfcimry, kde všechno zmordovali jenom krásnou Amálii při životě nechali Pak zasedla banda k stolům a počala hodovat Amálie musela rum englišbitr nalejvat "Nynčko uvař černý kafe", pravil Špagát rozjařen, "a rozluč se s tímto světem, neb nevyjdeš živa ven" Amálie tam v kuchyni kafe jim uvařila, přitom tajně do mašiny utrejchu přihodila. Pak začali kafe píti, nejdřív vypil Don Špagát, Špinifiks však začal sobě na bolesti naříkat "Ha, persono ošemetná !" Don Špagát se rozzlobil a vytáh svůj ostrý palaš do srdce jí ho vrazil. Pak začali umírati jeden z bandy za druhým, Špinifix i s Don Špagátem žádný nezůstal živým. Přišlo dvanáct policajtů, tu bandu šturmovati že vše bylo zmordováno, počali hodovati Jak byli v tom hodování do kafe se pustili, a pak s velkým bědováním duše svý vypustili Z toho sobě příklad vemte jak zahynul Don Špagát, a těch dvanáct policajtů mělo nechat kafe stát Nepijte rum, englišbitr, varujte se vší zlosti pak můžete zde na Zemi užít spokojenosti |