| Přišlo to jak na komando, když jsem dostal rekomando abych si vzal patrony a ručnici. Abych nased ihned na vůz a jel k strejdovi do Čabuz zastřelit si ňákou ramlici Sňal jsem ze zdi pušku, s kterou dědové Prahu bránili, když přišli Švédové, pucoval jsem ji celou petrolejem, prolil volejem tu ručnici A potom nabil jsem ji střelným prachem, třeste se strachem, páni zajíci A pak jsem sbalil všechny nutné věci do vaku, dvě flašky slivovice a tři flašky koňaku, a pak coby malej mysliveček jsem pražskou elektrikou drandil ku vlaku Na nádraží pan průvodčí kolem mě se hnedle točí, pak povídá: Kampak jedeš, pytláku ? Když jsem mu řek, že do Čabuz, ukázal mi prstem na vůz a zavřel mě vzadu v hytláku A tak za dvě retka měl jsem prima vůz jel jsem pohodlně z Prahy do Čabuz Čabuzy, to je moje rodná víska, je mi tak blízká a milá mi. Starostu tam, protože je malej, na zimu balej ještě do slámy. Vždyť von se za celej svůj život nezmoh na zimník a poledne tam mlátěj ještě prknem vo rybník a v týhle vísce hajnej je můj strejda. Ne, von je pytlák, ale hajným by chtěl být. Jak mě spatřil ten můj strejda, povídá mi bodře: Jejda, copak děláš a jak se máš, můj hochu ? Než jsem si sed na lavici, už mi nabíd slivovici, co mi předtím štípnul ve vaku Teta dívala se divně na to ňák dělala si asi zuby na koňák Strejdovi však zachutnala více má slivovice, pil do noci. A pak řek: Hochu, teď si uděláme výlet, půjdeme střílet s boží pomocí Do lesa jsme přišli, když byla už tma hluboká a strejda přede mnou se chytil do krk do voka A já ho praštil flintou přes palici neb jsem se lek, že je to svině divoká Strejda ještě v lese ležel, když jsem přes Čabuzy běžel vpad jsem celej udejchanej k svý tetě, Volám, hledám tu svou tetu, kterou více v shonu letu nespatříš, co budeš na světě V koutě plná flašek stojí lavička teta na podlaze dělá zajíčka Povídám: Jářku, moje zlatá teto, co je tohleto za pozice A teta hnedka kuráže si dodá, že prej mi prodá kůži z vopice. Od těch dob se zlobím na svou tetu, na Zuzi, a nechci vzpomenout už na tu noc a na hrůzy a nechci coby malej mysliveček do smrti víc vidět Čabuzy |
