chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem až příště přiletí, my už tu nebudem my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat Na hvězdném nádraží cinkají vagóny pan Kepler rozepsal nebeské zákony hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech Velká a odvěká tajemství přírody že jenom z člověka člověk se narodí že kořen s větvemi ve strom se spojuje a krev našich nadějí vesmírem putuje Na na na ... Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat marnost mne vysvlékla celého donaha Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru až příště přiletí, ach, pýcho marnivá já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá O vodě, o trávě, o lese o smrti, se kterou smířit nejde se o lásce, o zradě, o světě bude to písnička o nás a kometě ... |
