| Děvče mi usnulo, už v polovině sloky hrál jsem jí od Kainara jedno krásný blues hodiny zlenivěly a ztišily své kroky pod okny zazíval poslední autobus Schoulená do klubíčka spokojeně funí nejlepší publikum, co vůbec kdy jsem měl ač duchem daleko, dnes poprvé jsem u ní a co bych napoprvé ještě více chtěl Otoman zanaříkal, To je dneska mládež jen samý slovíčka a nikde žádnej čin jenže ji probudit, to by byla svatokrádež zbejvá mi kytara a nedopitej gin A tak tu tiše zpívám oprýskaným stěnám o jedný holce, co ji Kainar kdysi znal ač trochu pod parou, ač vůbec nerozumím ženám jestli mi dovolíte, budu zpívat dál Zajíklá, bázlivá, věčně se jen usmívá omlouvá se židli, má-li usednout každým slůvkem ji poplašíš a ve všem tuší myš, svět má za temný kout Podzimek za městem leká ji svým šelestem v kavárně se bojí malý čaj si dát Nikdo mi za ni neručí, umře mi v náručí až jí řeknu Mám tě rád |
