| Obloha je hvězdným plechem pobitá po dláždění klepotají kopyta na nábřeží mlha leží a kůň stěží nocí běží drožkářův stín v bouřce po zdech klopýtá Na nároží narazil však na muže kterej čeká kdo mu z louže pomůže má potíže zemská tíže nutí ho, že spad z refýže takže níže upadnout už nemůže V hlavě mám podivně vínu dávám vinu že jsem se měsíce tady v louži lek' a protože mám kocovinu drožkáři na nároží jsem řek' Za tři zlatý zuby bouřko na kozlíku voz mě do večera kolem náměstí za čtyři úsměvy nebo za šest vzlyků předhoň to moje neštěstí Když je ti to málo on ti někdo přidá koňská síla se snad tolik neplatí za to přec ti stojí jedna lidská bída abys trochu trhnul opratí. |
