že mi Sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu a pro všechnu lidskou pýchu má jen přezíravý smích A z prohraných válek se vojska domů vrací Však zbraně stále burácí a bitva zuří v nich Vévoda v zámku čeká na balkóně až přivedou mu koně a pak mává na pozdrav A srdcová dáma má v každé ruce růže Tak snadno poplést může sto urozených hlav Královnin šašek s pusou od povidel sbírá zbytky jídel a myslí na útěk A v podzemí skrytí slepí alchymisté už objevili jistě proti povinnosti lék Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit o tajemstvích noci ve tvých zahradách A já - potulný kejklíř, co svázali mu ruce teď hraju o tvé srdce a chci mít tě nadosah a |
