| Ty, co svou věčnou samotu slzama zapíjíš Je málo lásky na světě a žebrat neumíš Ty patříš k nim, co tuhle noc na pouť se vydají Je jejich noc, těch lidí noc, co lásku hledají Až večer padne do polí, zaslechnou zvonu hlas Je bílá tma a bílá zem a divnej, divnej čas Jen vítr houfu poutníků na cestu vyhrává Tu noc královna Kristina svý děti svolává Zvon už volá, sníh lampu zhasíná Z dálky volá královna Kristina Tak táhnou kolem mýho domu slepý poutníci Jdou do tmy kolem mýho domu bílou vánicí Jdou za štěstím a za láskou, jak zvony v dálce zvou A vítr jejich stopy kryje dekou mrazivou Až tma se bleskem roztrhne a vítr půjde spát Uvidí zámek ledovej nad oblakama stát V tý chvíli první z poutníků uslyší z nebe smích Teď leží tiše u cesty a v očích mají sníh Noc kouzel plná zázraků se k ránu naklání Už došli tam, kam lákalo je zvonů volání Jak z hloubi domu navečer, když dítě usíná Směje se tiše tichounce královna Kristina Šla kolem mýho domu řada slepejch poutníků Snad před rokem, snad před chvílí jsem vzala za kliku Je noc královny Kristiny, už slyším zvony znít Volá královna Kristina, já taky musím jít |
