| Já s sedl za stůl a uslyšel já se Jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš, mi říkej máš-li touhu, tak A já se díval, jak sedá si Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil a vzápětí zamířil k nám já cítil, jak blednu a dech můj se krátí já malý byl a byl jsem sám To, co potom se stalo, mě úplně vzalo měl začít a právem mě zbít Však zničil mé plány, řek´ namísto rány slov pár, dodnes slyším je znít Řekl jí: já říkal si dávno, že bídným jsem já a v mlhách se ztrácí můj Řekl jí: Dál vím, že zmizel jak spadané listí ale jeho stín nezmizel s ním my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli i tam s námi stál ten stín Byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe jak si říkám, že nepůjdu dál teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí těch slov pár a stín, co tam stál Řekl jí ... |
