| Stu a tebe marně sháním, pod postel nahlí kam To sám sněžnej muž se tu to sám sněžnej muž si tě tak tedy pozdravuj je a Teď okna kvetou mrazem, já zase našel klid zas klepu popel na zem a můžu nahlas klít a nemusím se hádat a vynakládat um abych si moh dát tajně malej rum To sám sněžnej muž se tu bral... Studenej vítr honí mraky jak duchů sbor stopy jak nohy sloní se táhnou za obzor a můj bernardýn klímá, nijak tě neshání on má rád ticho a hodin tikání To sám sněžnej muž se tu bral... |
