| Mnoho jsem se napřemýšlel Co mám milé k svátku dát Dnes v noci jsem na to přišel A jsem k tomu velmi rád Dar starý jak lidstvo samo Jím zajisté bude řečeno Že jak onen napořád Tvých rtů se chci dotýkat Že se to však stydím říci Dávám ti lžíci Další přednost toho dárku Mimo citu vyznání Na pověšení má dírku A doplní vzdělání Každý člověk v každé době Do úst lžičku strká sobě A člověka právě lžíce Odděluje od opice Nelze snad darovat více Než je lžíce Dárek ceny nevídané Přitom lze říct laciný I když není chutě žádné Roznáší chutě všechny Lžíce božskou vlastnost má Každým ústům sousto dá Moje milá, buď jak lžíce Neb teď ke dveřím blížím se Hlad mi duši rozvrací Nesu ti lžíci Milá ale pospíšila Vzala lžičku, zabalila Ještě k tomu papír dala Na který mi napsala: Nepotřebuju tvůj dárek Kupuju si teď kočárek Byl jsi dobrý v myšlení V činech tě předběhli jiní Už se to nestydím říci Vracím ti lžíci A tak lžíci v kapse nosím Sem a tam to světem brousím A náramně se rozhlížím Pravou holku vyhlížím Dívku prostou jako lžíce Ze které lásky najím se Ji to ale nezmění Nebude ke snědení Víc už nemusím říci Jí dám svou lžíci |
