| Velryba po moři plula Dumajíc, co je to nula K čemu ji lidé mají A jak s ní počítají Vodotrysk z hlavy jí šplíchal Plankton jí do ucha vnikal Za sebou bohatou brázdu Jak bohatýrskou jízdu Krucinál, jsem přece savec Žádnej předpotopní blbec Abych na to nepřišla To bych se asi bodla Nula přece výmysl je Cosi jako poesie Musí se za něco dát Aby mohla fungovat Z malého velké učiní Přestože sama nic není Snad proto, že prázdná je Všemu prostor daruje Každá idea je nula Proto vždycky počet dala A co teprv pitomost To je nula navýsost Každá nula světem hnula I když si ji připsal moula Nenávist a naděje Jak vidíme, též nulou je Velryba zavřela oči Nuly se jí v hlavě točí Chtěla už pod hladinu Však potkala harpunu A už motor navijáku Táhne ji na pevném háku V mysli jí vytanula Ze všech poslední nula Že kdo se věděním zvětší Začne se podobat terči Když svůj počet neskryje Stáří se nedožije |
