| Až zůstane z Pak vyléčí Já se když Až únavou zpomalíš chůzi svou budeš snad úsměv můj si přát Však náruč má nebude bláhová pak by ses vrátil k ní a rád [mezihra] Já dál a dál se ptám, proč odcházíš když léta čekám a ty o mé lásce víš Až únavou zpomalíš chůzi svou budeš snad úsměv můj si přát Však náruč má nebude bláhová pak by ses vrátil k ní a rád. |
