Ale tak udělám přece jen kolo, když už jsem tady je teprv poledne, a tak jsem celkem v plusu co je tu naboso štastných, krásných a mladých ale nejdřív si zjistím odjezdy autobusů Za deset za deset Hned za hrází v jídelně U Mokrých sundám si oděv, pochválím brýle nové brigádnici, slíbím jí, že za ní vylezu po hromosvodě, "tak ahoj, babi," zakončím pohlednici. Na dece, na pláži vybalím Kamile, kde teďka hrajem, natře mi záda v podstatě jen za pusu, přikreslí k adrese plánek celého kraje, ještě zkontrolujeme si odjezdy autobusů. Za deset deset už nejede nic Na Rudém právu počkám, až pytláci dopečou pstruhy, přídám se chlapům do války u Stalingradu, Kerouac, Turgeněv, Baudelaire, Jan Pavel II., básníci všech zemí, tak ještě pivo a jdu. Lacina s Grycem už U Bušů jen pro mě zastřelí prase, přespolní vandrák vaří se zelím Led, hej, půjč mu to pádlo, ať dá dítě v čase, jsem hvězda a do první desky to mám deset let. Za deset deset už nejede nic V noci mi Martina vyzradí vojenské tajemství hlavního stanu Armády spásy, je vdaná a večer vrací se z Bystřice zpět a ráno mi Gábina s Vlaďkou rozčešou vlasy, a než vypijem snídani, je devět čtyřicet pět. Za deset deset už nejede nic Poslední pivo s Evženem u šachu v zahrádce rušné, sleduju, aby mi neujel zas, vyměním dva pěšce za věž, to je snad slušné, a z koncových světel si odečtu svůj přesný čas. Za deset deset už nejede nic *: |
