| 1. kde rostou tak vyjdeš na 2. Jen starej rozbitej náhrobní kámen řekne ti, kdo nemoh už dál Tak sepni ruce svý a zašeptej Amen ať jsi tulák nebo král [recit:] Dřív děvče chodilo s kyticí růží rozdávat lidem štěstí a svůj smích. Oči jí maloval sám Bůh černou tuší pod jejím krokem tál sníh. 3. Všem lidem dávala náručí plnou sázela kytky podél cest Jednou však zmizela a jako když utne přestaly růže náhle kvést 4. Pak jsem jí uviděl, ubohou vílu na zvadlých květech věčně snít Všem lidem rozdala svou lásku a sílu že sama dál nemohla žít 5. Tak jsem jí postavil náhrobní kámen a čerstvé růže jsem tam dal Pak jsem se pomodlil a zašeptal Amen a svoji píseň jsem jí hrál |
