a nebo my sloužíme a kdo má hlad i kůru v tom pokoji, kde páchne a kde i dnes kolébka a já zas chuť tvých sladkých náš zvadlý květ už vypad z Ó má sladká, něžná lásko že ač se štěstí točí já stále Kde trámy vzít, když strop se hroutí les vyhořel a je z něj troud Ze srdce zbyl košíček proutí čím zastavíme dravý proud Já nebyla tvá jediná ty znal jsi tolik jiných úst kdo bez hříchu je, ten ať soudí A tajnosnubná rostlina když s rozkoší chce kvést a růst tak roste tam, kde vítr proudí Už deset let nám láska slouží a teď nám výpověď chce dát, snad znavená po klidu touží, já bojím se ji na to ptát. Tak pojď, snad dá si ještě říct, můžem před ní pokleknout, jen podívej jak na nás kývá, vždyť sami nemůžeme nic, my můžeme jen s proudem plout, tak pojď, co jiného nám zbývá. |
