nad starou Čechií vznášel se z papíru Karlínský nábřeží zná holek prodejnejch pláč marně se vyptáváš, kde skončil hazardní hráč Na konci topolů čeká jen ztemnělej sál jako by náhodou někdo si písničku hrál Čas, ten se, smutný je zas plují vzpomínku Karlínský nábřeží daleko od hlavních tříd nábřeží klukovskejch válek a barevnejch kříd plynová lucerna pod kterou policajt stál dneska už nesvítí, život jde bez konce dál Karlínský nábřeží, najednou selhal ti hlas v zrcadle po ránu objevíš šedivej vlas na starý zdymadlo rackové sedají dál v tichu, co zavládlo, někdo si písničku hrál Čas, ten se, vážení, zastavit nedá smutný je loučení toho kdo hledá zas plují šífy dál za vlečnou lodí vzpomínku vzdálenou doprovodí |
