| Měsíc z potoka se dívá, na obrázku byl by to asi kýč stínům stromů voda zpívá mraky ve tmě mizí pryč a bílej oheň sepne ruce k nebi a s ním dým plameny kreslí na skály mihotavej stín Hejna ptáků, co krouží a nic víc jen tak jít, něco si s kamarádem říct A do písniček zahoukal v dálce noční vlak to tuláci se sešli, zpívat, hrát si jenom tak oddechnout a odpočinout, v dálce slyšet dech obyčejný dny vyměnit za chvíle jako mech Hejna ptáků, co krouží a nic víc jen tak jít, něco si s kamarádem říct A starý prázdný lomy a vodou průzračnou jak sklo a bunkry plný slámy, kudy válka šla a zlo a horský boudy na hřebenech, chajdy v údolí večery, kdy vypráví se, smutek, pláč a smích Hejna ptáků, co krouží a nic víc jen tak jít, něco si s kamarádem říct |
