| Když nad pasekou vzlétne hejno vran hejno vran, hejno vran je léta pel už dávno vyprodán podzim se hlásí chladem jasných rán v tom ránu prochází se sám a sám kdo městu dávno sbohem dal A tak se toulá trávou spálenou neví, jak rozloučit se s létem dívá se na krajinu vzdálenou které dal celý život svůj Nad hlavou zakrouží ti hejno vran hejno vran, hejno vran a bílých hvězd je všude oceán přece si nepostavíš pod ně stan budeš spát pod širákem jak tě znám i když už podzim přichází A tak se touláš trávou spálenou nevíš jak rozloučit se s létem díváš se na krajinu vzdálenou kterés dal celý život svůj |
