abych táhlo na stole v předsí Vytahuji z aktovky květiny uvažuji, kdo asi přijel z rodiny tipuji nejspíše na strýce kdo jiný měl by přístup až do ložnice Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný v ruce mám kytici, už stojím v ložnici vidím, že nevymřem po přeslici Kdepak, jejda, není to strejda Františku, ty máš boty úplně jak on Přičemž nechávám prostor úvahám vyhledávám optimální tón kterým bych oba dva jednak pohanil přitom abych nikoho slovem nezranil Takže jsem chvíli stál, pak říkám: Krucinál, tebe bych, soudruhu, tady nehledal Dodnes mě mrzí, že jsem byl drzý a že jsem pracovní kázeň porušil Dřív než o hodinu vypnul jsem mašinu čímž jsem rozdělanou práci přerušil Oba si mě postavili na kobereček a to, jak zle mi vyčinili, nedal jsem si za rámeček Z nevěry nedělám závěry mrzí mě, že jsem u nich pozbyl důvěry |
