| Anežka Bémová v Lužickej ulici kdopak by neznal tu poběhlici za oknem sedící lákala mladíci Bůh odpusť nešťastnici Ta měla milýho čtrnáct let starýho na duchu mdlýho, tuze nemravnýho Robert Páv byl zvanej jinoch tuze mladej přeubohej velice Doma fotrovi sto zlatejch vyfouk do Prahy pak mířil, by tam pustě hýřil a jak to bejvá už, koupil v Kotcích nůž nabroušenej moc prudce Na Bémovou kýv, na zem si odpliv korunu jí dal, by ji miloval a pak sou šli stoje vedle do pokoje by tam lásku tvořili Anežka svlíká se, nůž však už blejská se Robert šel k ní blíž, píchnul jí pod kříž píchnul jí ho pod kříž, vzkřikla Šmarjá Jéžíš krev teče na kanape Z toho mládenci příklad si vemte ženský prodejný vy nemilujte nebot člověk neví, co má druhej v ledví potom pláčou rodičové ( Z reakce obviněného se jeví, že obviněný účelově a záměrně využívá své debility ve svůj prospěch...) |
