| Mamutí nos neboli chobot jeskynní člověk upeče Chodí si bos tím pádem do bot i když je mokro mu neteče Netřese se ani v lednu vždyť ho hřeje srst Ctižádost má jenom jednu: míti plnou hrst A pro tu hrst se s chutí kopí chopí a pro tu hrst se s chutí bude bít Neandrtálec nikdy nepochopí že i s prázdnou hrstí dá se šťastně žít Byl jeden král a ten měl žezlo a o žezlo měl obavy Tolik se bál až mu to vlezlo až mu to vlezlo až do hlavy V noci se mu špatně spalo protože měl moc Možná, že kdyby měl málo spal by celou noc Vždyť přece ten kdo ve zlatě se topí i když má všechno nemívá klid Král asi nikdy nikdy nepochopí že i bez koruny dá se šťastně žít Čas řekl Dost! sebral i krále A co se stalo s pokladem? Pravěká kost v Neandrtále je to ho krásným dokladem Řeknu, co mi v hlavě leží a proč zvedám prst Chybuje ten, komu běží jen o plnou hrst Ta plná hrst jó, to je pane věda kdekdo si o ní nechá zdát Neví, že hrst mu pravé štěstí nedá dokud se ten člověk bude muset ptát: Proč se lidi nemaj rádi proč jsou v lásce nestálí Kdo na lásku všechno vsadí ten se občas napálí Je však třeba začít znova nenechat se odradit Dejte prosím na má slova Jinak se snad nedá žít |
