| Dávno už v polích ztichnul pokřik vran měsíční záře, vločky poletují tu a tam to jednou večer přišla paní Zima pozeptat se co a jak se mám. Dřevěný teplo voní po trámech nechal jsem vodu ohřát na čaj na grog na kamnech pak v rohu u skleničky začal jsem si zpívat o tom jak dřív bylo líp. Asi už stárnu nebo hloupnu snad já jsem měl Mayovky a Wolkera rád a než jsem šel s holkou, řek jsem stokrát snad jak je mi milá, něžná, hezká a jak bych chtěl ji mít rád Najednou všechno se to zvrtlo tak na pramen žába sedla a na helmu černej pták a já si myslím, že na tenhle podivnej svět asi nepatřím. Jen ta má Sázava mi občas vrátí chuť se smát někdy se zastaví tam přítel, děvče, kamarád a v rohu u skleničky zpíváme si o tom, jak dřív bylo líp. Asi už stárnu nebo hloupnu snad já jsem měl Mayovky a Wolkera rád a než jsem šel s holkou, řek jsem stokrát snad jak je mi milá, něžná, hezká a jak bych chtěl ji mít rád Dávno už v polích ztichnul pokřik vran měsíční záře, vločky poletují sem a tam to jednou večer přišla paní Zíma pozeptat se co a jak se mám |
