| [ona:] Vypadáš kde je tvůj kdeže ty vysoké pod křivkou Divím se, když se dovídám, že prý máš jiskru, vtip a šarm za dveřmi necháš všechen švih, na gauči usneš v pantoflích a já pak z dlouhé chvíle snad mohu ti plomby počítat tys byl, ach, člověk by se smál, můj ideál, můj ideál [on:] Vypadáš vážně komicky a s tebou žít mám navždycky kde je tvůj půvab, něha, vzruch, jsem dnes pro tebe míň než vzduch nemáš už snahy za pětník, z tvé lásky stal se všední zvyk ať se mi nikdo nediví, že se mi všechno protiví, že ve snech, za něž nemohu, nehraješ hlavní úlohu. Hlídáš mě jako detektiv, však nebyl by to žádný div kdybych měl jiné zábavy, když doma nic mě nebaví nevíš snad, jak mi pije krev tvůj líný, nepořádný zjev když to tak s tebou půjde dál, to jsem si dal, to jsem si dal. [ona:] V neděli honíš zajíčky, statečně běháš za míčky schováváš břicho, vypneš hruď a hraješ tenis buď jak buď já myslím na tvůj ischias, jak budeš doma vzdychat zas naštěstí alpu doma mám a ta tvá záda taky znám a pak, to však už musí být, můžem se jít i pobavit Jen si dáš dvě tři na kuráž, je z tebe grand a mecenáš a kdekdo mi tě závidí, hm, škoda, že už nevidí jak se ten grand pak promění v manžela v rámci šetření tys byl, ach, člověk by se smál, můj ideál, můj ideál [on:] Ten župan dej už do sběru, než zaviní mou nevěru ty zatracené natáčky, to je též slovo do rvačky tvé vrásky mezi obočím a nuda, kam se otočím mívalas tisíc nápadů, teď věčně nemáš náladu a tenhle malicherný tvor měl kdysi smysl pro humor Mí přátelé ti nejsou dost, dost nóbl pro tvou důstojnost jsem v jejich očích tajtrlík, co rád si na provázek zvyk ty umíš nervy rozehrát, až vzteky nechce se mi spát když to tak s tebou půjde dál, to jsem si dal, to jsem si dal. [ona:] Kéž vrátil by se onen čas, kdy rozechvěl mě pouhý hlas hoch jako jedle, samý sval, mi lásku věčnou sliboval já vím, máš rád své pohodlí, však kdybychom se dohodli nebyl by každý z nás tak sám a netěšil se bůhví kam tak se mi zdá, že nakonec to není jenom moje věc. Kdyby snad jiný měl mě rád, říkám ti kdyby - možná, snad byť se mi líbil sebevíc, je proti tobě pouhé nic vždyť přes ty velké slabiny jsi ty můj drahý jediný jsi jaký jsi a budeš dál můj ideál, můj ideál [on:] Ze srdce kámen by mi spad, kdyby ses chtěla usmívat vrať mi to klidné zázemí a ráj tu mám zas na zemi Pokud jde o tvou linii, až příliš se ti rozvíjí, udělej něco pro krásu, cvič třeba podle rozhlasu chtěj se mi líbit jako dřív a svést se nechám kdykoliv. Poslouchej jak mám vážný hlas, buď trochu milá na mě zas uměla jsi to víc než dost, když stálas o mou náklonnost což v tobě zhasl všechen cit, vždyť jako dřív to může být To štěstí, než jsem si tě vzal, to bych si přál, to bych si přál. |
