| Můj svět je plný samých dveří chodívám denně kolem nich můj svět je plný hotelových dveří zamčených Chodby jsou bezedné a jako vejce vejci nebo hrobu hrob se podobají ztrácím se v nich celý ty chodby na mě číhají Pro dnešek jsem jen číslo čtyři zítra zas devadesát se vším se člověk nějak smíří jen když má kam jít spát Ale ty sny plné samých dveří věčně ho provázejí a on pak celý smutný věří a tolik ho to tíží že i nebe samá chodba je a vyjede do ráje nebeskou zdviží |
