| Jezdím ke svému strýci co bydlí v Prosečnici sádrové trpaslíci tam na zahrádce má První má kabát žlutý druhý má pohled krutý a stále vyšinutý- ma kouká očima On neměl život snadný a proto je teď vadný a jeho pohled chladný každého dojímá A kdekdo se mu diví že je tak neduživý a že jen stále civí očima krutýma Hned vedle mého strýce švec čtyři krasavice sádrové trpaslice tam na zahrádce měl Tu trpaslík řek strýci že jednou při měsíci rád by té trpaslici svou lásku vyznat chtěl A strýc povídá: Ševče Půjč mi to jedno děvče! A švec na to že nechce Co prý by z toho měl A tak snadno a lehce na toho zlého ševče za to že řek že nechce trpaslík zanevřel Švec nemůže pochopit že ač se drží kopyt začal se v dluzích topit a neví jak z nich ven Nejí nespí a nedbá nezajímá ho četba trpaslíkova kletba ho trápí jak zlý sen Se ševcem to šlo s kopce v rodinné skončil hrobce a sám starosta obce ho uctil projevem A na zahradě civí trpaslík neduživý a kdekdo se mu diví že je tak nešťasten |
