| Do chrámu světlo se dívá a přesvatý obrázky na skle se barví do schránky u vchodu ukládám s cinknutím mincí pár kdosi mě zdraví v tichu důstojném postávají lidi hledající klid ruce sepnou a s bázní se ptají, kam až bolest může jít Obrázky na stěnách, sloupy až do mraků maleb, co na světle svítí pak dveře otvíráš, dvacáté století náhle se na tebe řítí V tichu důstojném postávají lidi hledající klid ruse sepnou a s bázní se ptají, kam až bolest může jít. |
