| Já vám to pane povídám na ranní vítr teď čekám ať vypráví mě jak se toulal nad ní Snad vinen je pohár co leží tu že vítr v ranním přeletu mně voní hm voní Vysočinou Vysočinou Za mnou poštovní vůz dlouho míle krájí dálkou zrozenou nemoc posílí jen S ní prchají léta odplouvá mládí lék mně v šatě nočním nabídl sen O tom že na horách se mlha k útoku dolů řadí jak potok loukou pádí si nechám zdát O lesním přístřešku kde měsíční noc tu vítr bloudí o rose studící o toulce vonící Vysočinou Vysočinou Ráno každý sen i ten tulákův slunce ruší pak na tisíc ozvěn noční děj stále má Jednou odešel a teď dálku denně krátí vám prozradím: ten poutník to jsem já Na známou stanici můj vlak se brzy vrátí tam si kolejí špásem do polí jen tak sáh Zpomalí útlé vlákýnko páry až stojí oči zapíjí setkání s Vysočinou s Vysočinou Proč vám to pane povídám vždyť vítr líp to řekne sám co je za kolejí která v trávě končí Jen počkejte se mnou chvíli tu na vítr v ranním přeletu jak voní hm voní Vysočinou Vysočinou Vysočinou mojí Vysočinou |
