| Vím jedno návrší, zámek nádhernej, z nejhezčích pohádek ho znám. Stavěnej z křišťálu, sahá k nebi pomálu. povětří příjde k duhu princeznám. Bílý je lilium, bílej krásnej sen, bílý je pravý hedvábí. Jdu cestou necestou za svou bílou nevěstou, jiná mě na tom světě nevábí. Šípková růžičko z dávnejch příběhů odkvítáš tiše na stráni. Odpusťmi svatej Ján, že tvou krásu nehledám, na jinou myslím večer před spaním. Stříbrná tůnka se shlíží ke hvězdám, velký vůz ztratil zákolník. Rozsypal nad náma celou fůru s hvězdama, jenom já nemám štěstí za troník. Já vím, že z té noci plnej zázraků vykvetl můj kvítek z poupěte. Pomoz mi svatej Ján, ať tu chvíiy nezmeškám, než planě nazdařpánbůh odkvete. Znám jeden bílej mlejn, zámek stříbrnej, v údolí znám to návrší. V tom pěkným stavení je moje potěšení, že na něj myslím zatím netuší. Lílie pápěří bílej dobrej den, bílej je ubrus sváteční. Ten, kterýho já chci, nosí bílou čepici, ostatní ženiši jsou zbyteční. Znám jedno oudolí, znám já pěknej mlejn, dobře to v tom mlejně znám. Bydlí tam panenka, oči má jak poměnka, jinou už na tom světě nehledám. Znám jedno oudolí, znám já pěknej mlejn. vedle něj rybník s rákosím. Ta dívčí, co jí znám, je má bílá princezna, tu si já od pantáty vyprosím. |
