svítí plátno malíř půlnoc ten Stíny na kop ticho hnízd a svál sem hřích všech v těch Já už vím a co jsi tenkrát však nebyl nikdo, kdo by Stále stejnou tmou stejné louky tu hoří dnes mraky láká do nebes kde Vincentovy modré oči sní jak jen pozmění barvy žhnoucích slunečnic vítr v tváři má pár skic to smýknul štětcem touhy van Gogh sám Já už vím a znám .... A svět tě tak ctí tvou svět A já že se kterou Stále stejnou tmou portrét v tichu muzejním něžná dlaň, hold váženým všem očím, které nesmí rozumět Prohlíží si prázdnou zeď a chlápka v cárech nejchudších v tvých růžich trn snad ostřejší než kord, co slouží srdci divným hrám Já už dávno znám co jsi tenkrát toužil říct a jak jsi trpěl pro své nadání učit lidi vidět víc Však není nikdo, kdo by naslouchal tak hledat musíš dál |
